Staroměstské náměstí.

Rudolf Pokorný

Ty ráno vlasti palčivá, ty staroměstský rynku, tys vepsal písmem krvavým v nás tesknou upomínku! Kdo v duchu nezřel vrahů tvých a nekles’ pod jich pažbou, když kvítí rostlo červené tou drsnou tvojí dlažbou? Ach hlava klesla za hlavou těch našich mučedníků, a každý záblesk meče vklál do srdce vlasti dýku. A zvedlali se žehnáním neb odpuštěním ruka, sta retů by ji zlíbala, a srdce vlasti puká... Zas věků křídla složena – čtu písmo dějů nových: ach kolik skryto bolestí v těch několika slovích! A spásy dosud nevidět, mrak slunce ještě cloní, a strážný anděl otčiny na prsa hlavu kloní... Hoj starý lev náš dosud spí – či věštbu dávnou splní? Či příboj opět zavíří a moře dějin zvlní? A nečekáme nadarmo, ha, ve svém jařmu kletém? Tím hloučkem škůdců nepohnem, a hýbali jsme světem!

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

63. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Na bojišti. (Augustin Eugen Mužík)
  2. Bořek. (Antal Stašek)
  3. Prázdné listy. (Vojtěch Pakosta)
  4. V. KIŠENĚV. (Jaroslav Vrchlický)
  5. KAIN. (Josef Svatopluk Machar)
  6. OBROZENÍ (Karel Dostál-Lutinov)
  7. Bílá Hora. (Albína Dvořáková-Mráčková)
  8. CO MI PSAL SAMOTÁŘ. (Antonín Sova)
  9. DO BOJE. (Ferdinand Písecký)
  10. NEMESIS. (Petr Křička)