Staroměstské náměstí.

Rudolf Pokorný

Staroměstské náměstí.
Ty ráno vlasti palčivá, ty staroměstský rynku, tys vepsal písmem krvavým v nás tesknou upomínku! Kdo v duchu nezřel vrahů tvých a nekles’ pod jich pažbou, když kvítí rostlo červené tou drsnou tvojí dlažbou? Ach hlava klesla za hlavou těch našich mučedníků, a každý záblesk meče vklál do srdce vlasti dýku. A zvedlali se žehnáním neb odpuštěním ruka, sta retů by ji zlíbala, a srdce vlasti puká... Zas věků křídla složena – čtu písmo dějů nových: ach kolik skryto bolestí v těch několika slovích! A spásy dosud nevidět, mrak slunce ještě cloní, a strážný anděl otčiny na prsa hlavu kloní... 38 Hoj starý lev náš dosud spí – či věštbu dávnou splní? Či příboj opět zavíří a moře dějin zvlní? A nečekáme nadarmo, ha, ve svém jařmu kletém? Tím hloučkem škůdců nepohnem, a hýbali jsme světem! 39