Ó nezapomeň!

Rudolf Pokorný

Ó nezapomeň!
Mráz dýše květy na okna a jíním barví chýž – Už, matičko má, čtvrtý rok, co v zemi chladné spíš! A letos opět naříká tvá drůbež maličká: nu dala tobě hodného do hrobu tatička! Ach zdá se mně, že každý den tvůj drahý slyším hlas, a zdá se mně, že u tebe se zastavil můj čas. „Ó nezapomeň docela!“ mně v duši stále zní, však lásku tvou mi vracejí jen snové líbezní. A ruce pnou se po tobě, kdy v snu mne opouštíš – už, matičko má, čtvrtý rok, co v zemi chladné spíš! 23