Hledím do poháru...

Hledím do poháru...
Hledím do poháru, hledím vlhkým okem – hoj což jinak bylo ještě před půlrokem! Hledím do poháru – a v těch perel šumu jak by známá ústa pěla starou dumu. Hledím do poháru – nevíš, toku sladký, že zas v tobě cítím rty své drahé matky. Hledím do poháru – nevíš, toku čilý, že mne líbá z tebe stařec bílý, bílý. Hledím do poháru – nevíš toku zlatý, že zřím v tobě také obraz ledovatý. I tu bolesť sladkou v ženy vážném líci – nevíš o své moci, toku ševelící! Neviděls mne ležeť v její ňader stínu, se rtů její píti sladkou medovinu. A když tvoje jiskry v tesknou hruď mi padnou, vzpomínky mě usnou, ale neuvadnou. Okamžik je vzbudí, nový šum je vzruší, mám jich plné srdce, plnou, plnou duši! 24