Prstýnek.

Rudolf Pokorný

Prstýnek.
Sviť mi na cestu, zlatý prstýnku, probuď v duši mé drahou vzpomínku! Větřík tichounký zavál do člunu; obzor na skráň vtisk’ hvězdnou korunu. Obejmu ji úž’úž’, nedbám o vesla, a bůh ví, kam nás loďka donesla! Přitulí se blíž, zří mi do očí, lehkou ručkou mne zvolna obtočí. Duši plamennou oko zrcadlí, nitro čistotné ruměn nezvadlý. 16 S prstu sejímá zlatý prstýnek, sladkou výměnu, poklad vzpomínek! Ach což tisknu jej na rty třesoucí, ach což skrápím jej slzou horoucí! Tmavá vodička bije o vesla – kam pak nás to jen loďka unesla! – – Sviť mi na cestu, zlatý prstýnku, probuď v duši mé drahou vzpomínku! 17