Mé jaro přichází.

Rudolf Pokorný

Mé jaro přichází.
Zas tichý večer v písních pluje a nebe zlaté hvězdy tká, rosička z listí vyskakuje a spánek padá na kvítka. A podoby dvě z lodi klínu se v lesku vodním obrazí – slyš, tichý šepot po leknínu: to jaro přichází! A jednu bytosť, duše obě, v dál teplý vánek unáší; ach v době této cítí v sobě své lásky báseň nejkrasší! Mé oko bloudí vodní plání – jim není v cestě nesnází; a slyš to vlnek šepotání – to jaro přichází! I stápím zrak v ta nitra svěží a plesám znova omládlý – ach v každém moje srdce leží, můj vlastní duch se zrcadlí! A přece v očích kvetou slzy, ti snové temní, neblazí – – však usnouti jim opět brzy: mé jaro přichází! 29