Sulima.

Rudolf Pokorný

Sulima.
1. 1.
 Oj pan Sulima pod Kodakem stojí a ohnivou mu košulenku strojí. A sta koníků, sokolíků hbitýchhbitých, a sta Kozáků, mládců ostražitýchostražitých, se k veselému připravují boji. Oj jako bouř, kdy ze mraků se leje, na hradby ženou, a v Kodaku zle je. Kam Kozák hledne, tam je okamžikem vždy vítězným a slavným kopiníkem! Oj krvavou se mlhou Kodak kreje. Sám pan Sulima první hradby steká – hoho, že Marjan už se také leká? Kde vězí jen, či vítězů se chrání? Tam v hradě stížen hetmanovou zbraní, na kypré půdě poduška mu měkká... A Kodakem teď ples a rozkoš zmítá, neb vládne jemu hlava ostražitá. A Sulimovi všecko chválu vzdává: „Veď, otče, syny, kde je čeká sláva – ty sluníčkos, a v Ukrajině svítá!“ 61 2. 2.
 Oj jará Síč se novou slávou skvěla. Již orel září pyšné tvrzi s čela a nepřátelé pod hradbami žasnou, a kobzár opět dumu pěje krásnou, již opětuje Ukrajina celá. Oj krásně slunce Ukrajině září, oj krásně hetman Síči hospodaří! Leč někdy přece vážné čelo smuší: „Ti Regestrovi!“ – Co as hetman tuší? Ti Regestrovi proč mu poklid maří? 3. 3.
 Noc temná obestřela vonné nivy a se rtů stírala zpěv romonivý. A darmo biketáře orlí oko do dálky na stráž letí přeširoko, tma zahalila rodných luhů divy. A v tom se náhle divný život rodí: to na Dněstru co šumot hbitých lodí... Stráž ostří sluch... hoj kdož jí poví, zda nepřítel – – „Ha Regestrovi!“ A za nimi se Leši v Kodak brodí... 62 4. 4.
 Den procit’ nový v stepí měkkém klíně a skvoucí růže nasil v Ukrajině. Teď otevřen i žalář vlhký, nízký: „Hoj pane Sulimo, již soud tvůj blízký, král Lechů tebe v černé shledal vině!“ Však pan Sulima vzdorovitě hledí: „Vrať ku králi se, posle, s odpovědí, že válčil Sulima jen proti vrahu, jenž odvážil se k Ukrajiny prahu, jenž mečem nevítězínevítězí, ale mědí! Hoj nechať jenom hněvy svoje množí, víc karabiny Kozák neodloží! Za každým keřem najde král váš reka, pod každou skalou tisíce jich čeká a pln jich Don a plno Záporoží!“ A pochopové novou nesou zprávu: „Připrav se, atamane, ztratíš hlavu!“ Oj rozveselen hlavu hetman vztyčí: „Za Ukrajinu, za junáckou Síči!“ A mužně kráčí ve žoldnéřů davu. Tma zahalila smutnou Ukrajinu a nářek letěl z prsou její synů... Krev Sulimova z lešení se roní a smutná Ukrajina hlavu kloní a teskná duma vylétá jí z klínu. 63 Však jaký mrak to nad Kodakem krouží? To v plameny se pyšná pevnosť hrouží. – Jak opouštějí nepřátelé tvrzi: ty plameny, toť za hetmana slzy, a celý Kodak za kurhan mu slouží. ***
Kdo bude hetmanem, kdo černou pomstí vinu, kdo rozveselí tesknou Ukrajinu? Oj palanky se v Síči jen jen množí, tisíce orlů rodí Záporoží: Jen vzhůru, Ukrajino, vzhůru k činu! 64
Básně v knize Básně:
  1. VĚNOVÁNÍ.
  2. V touze.
  3. Slov nežádej!
  4. Dobrou noc!
  5. Zamkni očka!
  6. Slunce zapadá.
  7. Poupě.
  8. Neodcházej, vesno má!
  9. Prstýnek.
  10. Po letech.
  11. Pod tvým okénkem.
  12. Kadeře rusé.
  13. Neznámý.
  14. Má chaloupka.
  15. Ó nezapomeň!
  16. Hledím do poháru...
  17. Před tvým obrazem.
  18. Půlnoc.
  19. Mé jaro přichází.
  20. Bůh.
  21. Ni slzy víc!
  22. Kalich nedopit.
  23. Staroměstské náměstí.
  24. Vlasti.
  25. Král.
  26. V troskách lichnických.
  27. Písním slovanským.
  28. Guslár.
  29. Sulima.
  30. Tersana.
  31. Černohorec.
  32. V stepi.
  33. Hadí korunka.
  34. Květ kapradí.
  35. Upír.
  36. Raja.
  37. Hajduk Láza.
  38. Duma na Vítkově.
  39. Exulanti.
  40. I. Sen před obrazem bohyně míru.
  41. II. Odchod z domova.
  42. III. Na stráži.
  43. IV. U hrobu padlého reka.
  44. V. Cigán sběh.
  45. VI. Markytánka.
  46. VII. Vysloužilec.
  47. VIII. Dozvuk.
  48. Vzdech příštího věku.
  49. Za Bohdanem Jelínkem.
  50. Na rozchodnou.