Guslár.

Rudolf Pokorný

Guslár.
Chodil starý guslár, chodil mnohá léta – smutná cesta, smutná do širého světa! Nikdo nerovná ji, trní nevyseče – často slza, často po houslích mu steče. Přitisk’ starý guslár, přitisk’ k houslím čelo – kolik vroucích vzdechů do strun zaletělo! Sáhnul křečovitě v struny rozechvěné: „Nikdo na guslára, nikdo nevzpomene!“ Sklonil starý guslár, sklonil hlavu v šíji: „Což můj život plný smutných melodií!“ A jak bílou hlavu podepírá dlaní, zvolna libý spánek v duši se mu sklání... 59 Zapomíná guslár na svá stará léta, na trnitou cestu do širého světa, na bídu a nouzi, na všeliké tísně, úsměvavě šeptá: „Ještě mám své písně!“ 60