VĚNOVÁNÍ.

Rudolf Pokorný

VĚNOVÁNÍ.
Tvé památce, jenž učils přísně, můj otče, vlasť mne milovati; Tvé památce, má drahá máti, jež umírajíc synu svému, jsi žehnala mně – vzdálenému: své chudé posvěcuji písně. [3]
Básně v knize Básně:
  1. VĚNOVÁNÍ.
  2. V touze.
  3. Slov nežádej!
  4. Dobrou noc!
  5. Zamkni očka!
  6. Slunce zapadá.
  7. Poupě.
  8. Neodcházej, vesno má!
  9. Prstýnek.
  10. Po letech.
  11. Pod tvým okénkem.
  12. Kadeře rusé.
  13. Neznámý.
  14. Má chaloupka.
  15. Ó nezapomeň!
  16. Hledím do poháru...
  17. Před tvým obrazem.
  18. Půlnoc.
  19. Mé jaro přichází.
  20. Bůh.
  21. Ni slzy víc!
  22. Kalich nedopit.
  23. Staroměstské náměstí.
  24. Vlasti.
  25. Král.
  26. V troskách lichnických.
  27. Písním slovanským.
  28. Guslár.
  29. Sulima.
  30. Tersana.
  31. Černohorec.
  32. V stepi.
  33. Hadí korunka.
  34. Květ kapradí.
  35. Upír.
  36. Raja.
  37. Hajduk Láza.
  38. Duma na Vítkově.
  39. Exulanti.
  40. I. Sen před obrazem bohyně míru.
  41. II. Odchod z domova.
  42. III. Na stráži.
  43. IV. U hrobu padlého reka.
  44. V. Cigán sběh.
  45. VI. Markytánka.
  46. VII. Vysloužilec.
  47. VIII. Dozvuk.
  48. Vzdech příštího věku.
  49. Za Bohdanem Jelínkem.
  50. Na rozchodnou.