Guslár.

Rudolf Pokorný

Chodil starý guslár, chodil mnohá léta – smutná cesta, smutná do širého světa! Nikdo nerovná ji, trní nevyseče – často slza, často po houslích mu steče. Přitisk’ starý guslár, přitisk’ k houslím čelo – kolik vroucích vzdechů do strun zaletělo! Sáhnul křečovitě v struny rozechvěné: „Nikdo na guslára, nikdo nevzpomene!“ Sklonil starý guslár, sklonil hlavu v šíji: „Což můj život plný smutných melodií!“ A jak bílou hlavu podepírá dlaní, zvolna libý spánek v duši se mu sklání... Zapomíná guslár na svá stará léta, na trnitou cestu do širého světa, na bídu a nouzi, na všeliké tísně, úsměvavě šeptá: „Ještě mám své písně!“

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

15. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. A roky jdou a mizí, (Karel Babánek)
  2. STARÝ NÁPĚV. (Karel Červinka)
  3. ZAKLETÝ ŽIVOT. (Karel Babánek)
  4. VÝHODA STARÝCH (Jan Neruda)
  5. LISTÍ PADÁ. (Pavla Maternová)
  6. Spoutaní. (Julius Alois Koráb)
  7. XXVIII. Starý javor, básník starý, (Vítězslav Hálek)
  8. HOUSLE. (Antonín Klášterský)
  9. UMLKNI, LOUTNO... (František Kvapil)
  10. Upomínky. (Adolf Heyduk)