Sen hory.

Rudolf Pokorný

Usnula hora pod pokrývkou sněhu. Led v útrobách jí dravě rval a dolů házel do řeky a k břehu jak pírka kusy starých skal. A hora ve snu úzkostí se chvěla, strach prsa sevřel, ztížil dech, znoj ručejem tek’ s bílého jí čela, a z ňader bouří dral se vzdech. I zdálo se jí, že je konec světu... Tmou řítily se hvězdy v noc, a vody jakby křídla měly k letu – och, země úpí o pomoc! Sčernalo slunce jako vyhořalé. V tom dno se hnulo pod horou, a hora klesala kams hloub a dále tou nekonečnou prostorou... Tu s výkřikem se probudila hora. Zří plaše kol – vše byl jen sen!... Skráň opět líbá sluneční jí zora – je první jarní zlatý den...

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

151. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Bořek. (Antal Stašek)
  2. Les po bouři. (Adolf Heyduk)
  3. Na Golgotě. (Xaver Dvořák)
  4. Žena Pilátova. (František Leubner)
  5. G. Leopardi. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Meluzina. (Augustin Eugen Mužík)
  7. V TĚŽKÉ CHVÍLI. (Antonín Klášterský)
  8. XX. Blesk rozčísnul ten dub až do kořene. (František Leubner)
  9. VRATA V JEZU. (Pavla Maternová)
  10. LACRIMAE RERUM. (Jaroslav Vrchlický)