VRATA V JEZU.

Pavla Maternová

Kdy je celá řeka zticha po široké hladině, a jen pilný mlýn si vzdychá při uherské zadině, v jezu splývá takt z otevřených vrat malý katarakt. Vždycky se tam proudy ženou v bílý, nakvašený splav, jak by s paží napřaženou, by tu nikdo nesjel zdráv. Zatím člun i vor klidně sjede níž přes ten řeky spor. – – I když srdce v prsou dříme ve staré jho oddané, jedno místo v mysli přímé nikdy není poddané. Nám se vaří krev, kde nás cizec šláp’, v náhlý, prudký hněv. Žel, že přes cit tento ryzí v dům i krev nám vniká přec, co je zhoubno, co je cizí –, řeč i mrav a duch i věc. Jak tam vraty vor – k nám přes slabý vzdor cizoty se hrne mor...

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

192. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Sen hory. (Rudolf Pokorný)
  2. Na rychtě. (Adolf Heyduk)
  3. Kalné řeky. (Růžena Jesenská)
  4. LACRIMAE RERUM. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Bořek. (Antal Stašek)
  6. ŽIVOT – VLNA (František Šimeček)
  7. STAROCH I BOR. (Bohumil Adámek)
  8. Duma v bouři podzimní. (Adolf Heyduk)
  9. V troskách římského divadla. (Antonín Klášterský)
  10. JSOU V DUŠI MUŽE... (Jan Spáčil-Žeranovský)