V troskách římského divadla.

Antonín Klášterský

Ještě půlkruh kamenných stupňů šedý, sedadel vždy vyšších a vyšších závit velikým tu rozpíná lidstva davům hostinnou náruč. Ještě tmí se pod stupni brány průlom, ještě trčí zbytky tu sloupů bílých k nebi vzhůru, k modrému trčí nebi, ale vše marno. Dávno dozněl poslední davů potlesk, smích a hlahol, jásavé znikly skřeky, zápasníků, herců se zamkly oči dávno, ach, dávno. Nyní jenom Apenin cypřiš smutná s krásných, révy ohnivé plných svahů, dómu věž a zářící jihu nebe samo se dívá. Na stupně teď sálavé slunce pouze sedá sobě, zahřívá chladnou žulu, v jeho záři ještěrka, jiskra jedna, časem se mihne. Místo křiku diváků, jejichž atom dávno v lidstvo živoucí zase přešel, klášterních jen zvonů tu budí echo večerní Ave. Na schod jeden sedám zde, sluncem zalit, patřím za svým cigara modrým dýmem. Tak vše přešlo. Přede mnou hrá se všeho poslední drama...

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

482. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XX. Sílu, Pane, sílu těm, kdo vedou (Antonín Klášterský)
  2. STAVBA. (Antonín Klášterský)
  3. MODŘÍ PTÁCI HOR (Jiří Mahen)
  4. Bořek. (Antal Stašek)
  5. LEGENDA O HUSITSKÝCH VOZECH. (Antonín Klášterský)
  6. Na starém bojišti. (Eliška Krásnohorská)
  7. Chvíle (Otokar Fischer)
  8. Skály. (Herma Pilbauerová)
  9. Musa dolorosa. (Augustin Eugen Mužík)
  10. 128. Aj ten Sinaj! Jaká příkrá hora! (František Sušil)