VRATA V JEZU.

Pavla Maternová

VRATA V JEZU.
Kdy je celá řeka zticha po široké hladině, a jen pilný mlýn si vzdychá při uherské zadině, v jezu splývá takt z otevřených vrat malý katarakt. Vždycky se tam proudy ženou v bílý, nakvašený splav, jak by s paží napřaženou, by tu nikdo nesjel zdráv. Zatím člun i vor klidně sjede níž přes ten řeky spor. – – I když srdce v prsou dříme ve staré jho oddané, jedno místo v mysli přímé nikdy není poddané. [28] Nám se vaří krev, kde nás cizec šláp’, v náhlý, prudký hněv. Žel, že přes cit tento ryzí v dům i krev nám vniká přecpřec, co je zhoubno, co je cizí –, řeč i mrav a duch i věc. Jak tam vraty vor – k nám přes slabý vzdor cizoty se hrne mor... 29