ZAPADNOU. A KAM?

Pavla Maternová

ZAPADNOU. A KAM?
Květy svadly, plody visí, listy spadly, plody visí s křivovětvých akacií nade smutnou řekou. Listopad jim větve provívá, prosinec je jíním odívá, leden tuží mrazem, až s nich srazí na zem nejednu snět měkkou. Celé jaro nové rosa na nich klove, kterou ranní větry pijí, ale stále jako kdysi – plody visí. Teprv příští Vesny květ staré plody shodí zpět. Zapadnou. A kam? – – [37] Kolem pod stromy šla žena umučená; z její bledé tváře, v které celá záře zbylé krásy posud neuhasla, němá prosba srdcím vstříc se třásla. Prosba další však a stejně tklivá byly kol ní její čtyry děti: hošíci dva míň než pětiletí, v náručí jí třetí, v zadu malá dívka dovádivá. Svadly květy lásky, štěstí, – děti na ní visí; kleslo vše, co naděj věstí, v krátkou dobu do mužova hrobu – – ale jako kdysi děti na ní visí. Ach, to nejsou seschlé plody, neschopné už všeho žití: z tvářiček jim dětsky smavých veselé se oči svítí, jsou to ještě květy, celé světy žádoucího dobra, možné krásy! – Akacie z jara znova zkvetou –, co se stane z ženy, z dětí asi? – 38
Básně v knize Na nábřeží:
  1. SVĚTLO S PETŘÍNA.
  2. ZÁMEK V MLZE.
  3. NA DNĚ.
  4. POHLED NA VLTAVU.
  5. NEJDRAŽŠÍ MÍSTO.
  6. JAKO ŽENA.
  7. SVĚTLA A STÍNY.
  8. SKÁCENÉ AKÁTY.
  9. NOVÉ STROMY.
  10. PAMÁTCE ANTONÍNA CHITUSSIHO.
  11. PO ZÁPADU.
  12. NA MOSTĚ.
  13. JEZY.
  14. VRATA V JEZU.
  15. JESEŇ.
  16. ŘÍJEN.
  17. JESEŇ NA PODHRADÍ.
  18. LISTÍ PADÁ.
  19. PRŠÍ!
  20. ZAPADNOU. A KAM?
  21. SNÍH.
  22. ZIMA.
  23. ZIMNÍ NEDĚLE.
  24. ZA MRAZU
  25. JDE LED.
  26. JARO.
  27. VORY JEDOU.
  28. NA JAŘE.
  29. JARNÍ OBRÁZEK.
  30. DRYADY.
  31. V JARNÍ NOCI.
  32. SAMOTÁŘ.
  33. IDYLLKA Z PODJAŘÍ.
  34. RACHEJTLE.
  35. VZPOMÍNKA S NÁBŘEŽÍ.
  36. DUMA NA JAŘE.
  37. DVA RYBÁŘI.
  38. PŘED STŘELECKÝM OSTROVEM.
  39. PROSTŘED NÁBŘEŽÍ.
  40. PÍSKAŘI.
  41. V SRPNU.
  42. LETNÍ NOC.
  43. VLTAVĚ.
  44. ODPOVĚĎ.
  45. NÁROD SOBĚ.
  46. ZNOVA!
  47. STÍN.
  48. ODKUD ŠTĚSTÍ?
  49. VLASTNÍ SILOU!
  50. DÁL!
  51. SNĚNÍ NAD PLUJÍCÍM LEDEM.