JESEŇ NA PODHRADÍ.

Pavla Maternová

JESEŇ NA PODHRADÍ.
Co stromů, každý jiným zlatem hraje tam na podhradí v úzkém obvodě... Co srdcí, v každém jinak snaha zraje být platným zrnem v české úrodě. A hle, těm stromům žhavé slunce jedno všem tkalo na skráň zlaté řetězy! Nám v našich tužeb teskné nedohledno plá také slunce: láska bez mezí. A nechať svadnem, jara nedočkáme: však z našich větví vzejde nový puk. Dost lásky, síly budoucím-li dáme, ne darmo kvet’ i tvrd’ ten starý suk. [33]