NEJDRAŽŠÍ MÍSTO.

NEJDRAŽŠÍ MÍSTO.
Má v světě každý jakýs země pruh, kam přilne srdcem, kde je rád a šťastný, kde nejblíž je mu, Jejž zde zovem bůh – ten skrytý člun, však v bouři vždycky spasný. Má v světě každý nejmilejší kout, kde vděčen je, že člověkem se cítí, kam těžko může za ním proniknout spár beznaděje, kletba tvého žití. Tak horal má lem drsný svojich hor, má úbočí, kde teplá jeho chýše, má horské louky, k nimž se tulí bor, má skvostný výhled do daleka s výše. Tak rybák má svůj úzký, chudý břeh, leč před ním šíré přebohaté moře; to svoje písně střádá v děcka snech, a v očích otců západy i zoře. [10] Tak rolník má svůj krb, své půdy lán, kde zrodil se, kde osévá i sklízí, a lesník les, svůj svět, kde sám je pán, kde ani strůmek není jemu cizí. A mně je nad vše světa končiny a nad vše krasší mojí vlasti kraje ten úzký pruh, ten v světě jediný, jímž v srdci Prahy řeka vroubena je, kde starý Petřín tiše jako sen se v mladý život u své paty dívá, kde v obzor svatý Vít je vekreslen a silhueta Hradčan zádumčivá. Zde do smrti mít jenom země píď, zkad bez překážky pohled ten bych měla – a duše má by jako v zlatou síť v něj vtoužila se, vechvěla se celá. A řekl-li kdo: „Uzři Neapol a šťasten umři, krasšího nic jistě –,“ já ve smrti mít budu žhavý bol, že na vždy konec – čtení na tom listě. 11