V JARNÍ NOCI.

Pavla Maternová

V JARNÍ NOCI.
Tam na nebi tisíce, tisíce hvězd – a tisíce slzí zde dole! Leč v domě tvém, řeko, tam veselo jest – vždyť ty všecky ty hvězdy máš v kole. Neb hvězdy svou chladnou a vznešenou líc ti v zrcadlo svěřují rády, v tvém objetí chvějí se, smějí se víc, než jim nebeské dovolí řády. A měkké tvé lokty, div postačí břeh, je k zvlněné vinou ti hrudi, tvé řeči, tvůj šepot a šumot a spěch v nich as neznámé pocity budí. Oh, illuse, pěkná to illuse jen! Ty’s něma – a hvězdy tak v dáli... Leč cestou nás těší ten líbezný sen, a náš vlastní stesk méně tak pálí. [61]