NA JAŘE.

Pavla Maternová

NA JAŘE.
Vy zčeřené vody, tak hravé zas, tak blyskotné, šumné a smavé! Jen jaro se do vás usmálo, již radost vám na očích plave. Ty sluníčkem hoří do zlata, když nad Prahou jitro se zvedá, a tisícem blesků stříbrných, když luna vás celuje bledá. A kdo tudy chodil zasmušen, vy hračkou mu zjasníte líce, i chodí sem znova, znova zas a bez vás být nemůže více. Jste jako ta dívčí spanilost: jen zahledět blaze se jednou – a nosíš ji v srdci jak obrázek, až stářím ti kadeře zšednou. [56]