ZIMNÍ NEDĚLE.

Pavla Maternová

ZIMNÍ NEDĚLE.
V ledu poutech řeka leží, veselo je na nábřeží; led je pevný, čist je sníh, Praha jezdí na bruslích. Praha jezdí na želízkách, měď a nikl tančí v miskách. Lidu mrak se hrne v rej – dnes ten led je čaroděj! Deset kluzišť v jednom řádku, kolkol zvuky kolovrátků. Jaký souzvuk! Věru dost pro poslech i pro radost. Na ostrovech hudba hraje, pro společnost „lepší“ ta je: lepší kabát – lepší pán, lepší hudba – dražší stan. [42] S nábřeží jak v mraveniště zadíváš se na kluziště, na ty černé postavy, z dálky – chumel bez hlavy. Čím jsou z dálky tobě, slunce? Jen tak záříš potichúnce, rychle spěješ k západu za Kinského zahradu. Zapadá! A zlaté růže kolkol hází, pokud může. Rádo má ten bílý svět, pozlatí jej naposled. Nebe jako žluté víno nad obzorem rozprostříno. Krajem rudé... v bledou šeď... v časný soumrak houstne teď. První hvězdy kmitly plaše. Usneš zas, ó máti naše?... Ruch se ztrácí pod krovy, křepčí už jen ostrovy. V starodávném, prostém slohu s věží zní teď hudba Bohu. Prošla zimní neděle – ej, jak slavně, vesele! 43