SVĚTLA A STÍNY.

Pavla Maternová

SVĚTLA A STÍNY.
Noc černá havran jak starý se zhlíží v zrcadle vod a hučí od jezu: vari! je kalný, je chladný ten brod! Však s mostů paprsky táhlé se schvívají do očí vln, jak soucit v touze své náhlé, jak pohled, jenž útěchy pln. A stíny se světly hrají tak čarovně bleskotný rej, že zvát se bludičky zdají v ten tajemný na řece děj. Tak tiše, tak chvějně, tak dlouze ty prouhy jdou vodami v dál, že v teskné u srdce touze v ten vír bysi hleděl a stál... [14] A zrádná hlubina zdola svůj pohled vpíjí ti v líc, ten zrak, jenž vábí a volá a zavádí hlubině vstříc. 15