JAKO ŽENA.

Pavla Maternová

JAKO ŽENA.
Aj, Vltavo, chladná řeko! Kdo by sčet tvé rozmary? Měnivá jak mysl ženy střídáš svoje útvary. Stříbro pěn i rmut tvé vody pělo předků varyto stejně slz a stejně smíchu v řasách tvých je zalito. Drobných důlků miliony v hladkém líci hrá ti dnes, zítra klidné, světlé tóny zvedají tě do nebes. Krajem temně olivová, středem lesklá nad ocel, stále půvabná a nová nebi vracíš modř i běl. [12] A kdy žhavý Západ hoří za ozubím Petřína, vše své roztavené zlato tobě hází do klína. Leč ty, řeko, chladná řeko, sotva shasnou červánky s třpytným, bílým svitem luny nové slavíš líbánky! 13