ODKUD ŠTĚSTÍ?

Pavla Maternová

ODKUD ŠTĚSTÍ?
Ty starý Petříne, ty stará skálo mohutných boků, tak bez tesů, hran, od samé kolébky srdce tvé stálo našemu rodišti u zdí a bran, všecko jsi vídal a prožil tu s námi, co nám kdy schystala osudu páž: idylly dějin, pak epa a drámydrámy, teď naši přítomnost, Petříne náš! Zíráš nám v přítomnost, mladou a těsnou, dílnu, z níž lepší nám vzejít má věk. Kéž se ho dohledíš! Každou tou vesnou, která tě odívá v májový vděk, každým tím zářivým, líbezným létem, každou tou jesení prchavých krás kéž, chlume posvátný! nám, našim dětem blíže zříš drahého vítězství čas! [92] Bok Bílé hory tě v západu tlačí – stejně jak nám, tobě do srdce vryt... Jitro ti stejně lesk východu značí za horou Žižkovou v červánky skryt. Ty starý Petříne, ty stará skálo, dobrý čas zubatou sroubil ti zeď – rci, aby štěstí i na nás se smálo, kam se mu rozhlédnout v ústrety teď? 93