ZÁMEK V MLZE.

Pavla Maternová

ZÁMEK V MLZE.
S hlavy dómu závoj splývá – ranní mlhy lehká tkáň – v řeky ňadra pohyblivá přes hradčanskou snivou skráň. Jsou to snové matky Prahy? Je to ranní země dech? – Pod letenské mírné svahy mlha sklouzá po jezech, v sever prchá s jihu strany. Blankyt svítí v jasný den – jen ten závoj nad Hradčany zachvívá se nezdvižen. V mlze té co smutku psáno! Hrade, starý hrade náš – vstane přec i tobě ráno, kdy zas, naše slunce, vzpláš? [7]