NA DNĚ.

Pavla Maternová

NA DNĚ.
Ty řeko, řeko zvlněná, ty olivová temně! Zda tuchu máš, kol jaký lid a jaká krásná země? Znám, šumí řeka zvlněná a s jezů hučí temně, vždyť tolik jich jde v každý čas těch lidí z vás – sem ke mně. Jdou zapomenout na váš svět, v mém tichém zmizet temně, zde jim to moje vlhké dno dá víc než vaše země. Zde jejich hlídám tichý sen, jich rety líbám jemně, z nich zvídám, jak tam mocný lid – a jaká šťastná země!... [8]