Uhlíři.
Šerým hvozdem mezi buky
zabloudil jsem k milíři.
Dobývali právě uhlí
učernění uhlíři.
Soumrak padá mezi stromy.
Víc a více do tmava
ve spolku s ním od milíře
kmitá záře krvavá.
Rudé jiskry vzhůru prší
černým mužům nad hlavy – –
Sedí v kole, vítají mě
radostnými pozdravy.
Zemčata si pekou v uhlí,
vody kolem do vůle –
pozvou-li mě černí muži,
hoj, to bude tabule!
[39]
Věru – jak jsou pohostinni!
Nikdy s takým humorem
– jako tu – jsem za vděk nevzal
upečeným bramborem!
Nabrali mně také vody,
bez cejchu, tak od oka –
víno mi tak nechutnalo
jak ta voda z potoka!
Ustlali mně na mech k sobě
při chladnoucím milíři –
nikdy jsem tak dobře nespal
jako mezi uhlíři!
Zdálo se mně, že jim uhlí
změnilo se v rubíny –
nikdy jsem tak sladce nesnil
jak v tom kruhu chudiny!...
40