Uhlíři.

Rudolf Pokorný

Uhlíři.
Šerým hvozdem mezi buky zabloudil jsem k milíři. Dobývali právě uhlí učernění uhlíři. Soumrak padá mezi stromy. Víc a více do tmava ve spolku s ním od milíře kmitá záře krvavá. Rudé jiskry vzhůru prší černým mužům nad hlavy – – Sedí v kole, vítají mě radostnými pozdravy. Zemčata si pekou v uhlí, vody kolem do vůle – pozvou-li mě černí muži, hoj, to bude tabule! [39] Věru – jak jsou pohostinni! Nikdy s takým humorem – jako tu – jsem za vděk nevzal upečeným bramborem! Nabrali mně také vody, bez cejchu, tak od oka – víno mi tak nechutnalo jak ta voda z potoka! Ustlali mně na mech k sobě při chladnoucím milíři – nikdy jsem tak dobře nespal jako mezi uhlíři! Zdálo se mně, že jim uhlí změnilo se v rubíny – nikdy jsem tak sladce nesnil jak v tom kruhu chudiny!... 40