Kovkop.

Rudolf Pokorný

Kovkop.
Není lepší živobytí, jako když se zdaří: od jinošství žije v báni do vetchého stáří! Dávno slunce neuviděl vycházeti z jitra: záře jeho neproniká, do rudného nitra! Kovkopem je čtyřicet let, prolez’ všecky doly, nosákem a klínem tesal chodníky a štoly. Táčkářem byl ještě chlapec, potom průkopníkem, střídačem zas, ale podnes zůstal šichtovníkem! [77] Není lepší živobytí, jako když se zdaří: podůlný mu neukázal ještě vlídnou tváři! Po čtyřech se vléci musí chodníky jak zvíře: šťastnějšího tvora v světě není nad havíře! Nad havíře, nad kovkopa, co vynáší z bání zlato, stříbro, aby měli čím se zdobit páni! Horké slzy, pot, krev rukou lpějí na tom kovu – kdo pak uzná na tom světě bídu kovkopovu! Nad havířské živobytí není ani dvorní: bez hluku ho jednou pohřbí mstivý mužík horní! 78