Oráč.

Rudolf Pokorný

Oráč.
Popohání volky Brázda starý: „Vijó, Sivoš! – Rohoň! Vijó! Ďas vzal suchopary!“ Pot mu s čela teče, řine s volků – tvrdá je ta půda, tvrdá! Zrovna s peklem v spolku! Sotva pluh ji zrývá, sotva sbírá; často se mu kámen, často! neustupně vzpírá. [70] Vytrvale dále Brázda oře, potem půdu vlaží, potem! krví na ouhoře. Až doorá, zbrázdí, síti bude – – Pán Bůh požehná-li, pán Bůh! obiličko chudé? Nesešle-li kroupy, léto suché? Klasy nebudou-li, klasy! prázdné zas a hluché? S důvěrou zří Brázda k nebi vzhůru – míchá letos, chuďas, míchá do chlebíka kůru! Děti pláčou hladem, pláče žena – 71 darmo jeho ruka, darmo! prací zmozolena. Popohání volky vzhůru strání – poť se, chudý muži, poť se! bude třeba daní. 72