Čert na horách.

Čert na horách.
Byla jedna víska v horách,horách – věru dávno, dávno tomu – domky spustlé, rozedrané jako hejno cikánů. Žili tam jen chalupníci, baráčníci, podruhové, – a pak bába čarodějná – měli, co si nakradli. Domek babky čarodějné na konci stál hříšné vísky v nízkém křoví polo skryt. Na návštěvu v noční době přilétal k ní z pekel říše na perutích netopýřích správce oné vísky – čert. Jednou v noci při večeři – bába byla tuze skoupa – rozhněval se ďábel na ni, a že bába nemlčela, není třeba povídat, [48] Zalomcoval vztek jím strašný, povstal ihned ode stolu, plivnul způrné bábě ve tvář a vyskočil oknem ven. A hle! Od pekelné sliny vzejmula se ihned bába, chytlo od ní všecko kolem – hoří jizba, hoří chata, a čert venku mne si ruce: „Vezmi bábu, vezmi čert!“ Ale ještě nevybouřil ďábelský se jeho vztek: nadmul tváře jako měchy, z plných útrob proti vísce začal foukat... Vichor hrozný, nevídaný, neslýchaný ihned povstal, stromy lámal, skály drtil, dolů házel, plameny hnal z chýže báby přímo, divě k vesnici. Ach, jak strašné podívání! Ohniví, hle, hadi skáčou, svíjejí se po střechách, piští, syčí, přeskakují pak jak dýmem poplašeni od stavení k stavení; 49 odkud prchli, tam ční z dýmu jenom černé ssutiny. Jiskry jako z vodotrysku k nebi srší. Z oken tmavých vyšlehují rudé ohně jako z hrozných draků tlam. A pláč lidí polonahých, uděšených, pomatených, v rachot krovů padajících, v sykot zní jen plamenů. K sluchu Boha nedolétá; neboť hříchy těchto lidí uzavřely nebesa na sedmerou závoru. A oheň se dále šíří, polovic už vísky zchvátil – – Čert si jenom ruce mne: „Vezmi všecko, vezmi čert!“ Nadme znova černé tváře, fouká dále proti vísce, stromy kácí, v oheň chýží vichřice je přikládá... V jedné chatě v této chvíli děsu, hrůzy neskonalé poděšená matka náhle 50 porodila před časem dítě jako jezulátko. Zaplakalo dítko malé slabounkým jen, prvním pláčem. A Bůh slyšel nářek dítka; neboť ještě hřích nevssálo z prsu matky hříšnice. A v tom ještě okamžiku ustál vichor pekel sloty, déšť bohatý s nebe lil se v rozsápané plameny... Zařval čert, až skála pukla na ohromnou jeskyni, a propad se dolů vztekem do propasti pekelné. 51