Čert na horách.
Byla jedna víska v horách,horách
– věru dávno, dávno tomu –
domky spustlé, rozedrané
jako hejno cikánů.
Žili tam jen chalupníci,
baráčníci, podruhové,
– a pak bába čarodějná –
měli, co si nakradli.
Domek babky čarodějné
na konci stál hříšné vísky
v nízkém křoví polo skryt.
Na návštěvu v noční době
přilétal k ní z pekel říše
na perutích netopýřích
správce oné vísky – čert.
Jednou v noci při večeři
– bába byla tuze skoupa –
rozhněval se ďábel na ni,
a že bába nemlčela,
není třeba povídat,
[48]
Zalomcoval vztek jím strašný,
povstal ihned ode stolu,
plivnul způrné bábě ve tvář
a vyskočil oknem ven.
A hle! Od pekelné sliny
vzejmula se ihned bába,
chytlo od ní všecko kolem –
hoří jizba, hoří chata,
a čert venku mne si ruce:
„Vezmi bábu, vezmi čert!“
Ale ještě nevybouřil
ďábelský se jeho vztek:
nadmul tváře jako měchy,
z plných útrob proti vísce
začal foukat... Vichor hrozný,
nevídaný, neslýchaný
ihned povstal, stromy lámal,
skály drtil, dolů házel,
plameny hnal z chýže báby
přímo, divě k vesnici.
Ach, jak strašné podívání!
Ohniví, hle, hadi skáčou,
svíjejí se po střechách,
piští, syčí, přeskakují
pak jak dýmem poplašeni
od stavení k stavení;
49
odkud prchli, tam ční z dýmu
jenom černé ssutiny.
Jiskry jako z vodotrysku
k nebi srší. Z oken tmavých
vyšlehují rudé ohně
jako z hrozných draků tlam.
A pláč lidí polonahých,
uděšených, pomatených,
v rachot krovů padajících,
v sykot zní jen plamenů.
K sluchu Boha nedolétá;
neboť hříchy těchto lidí
uzavřely nebesa
na sedmerou závoru.
A oheň se dále šíří,
polovic už vísky zchvátil – –
Čert si jenom ruce mne:
„Vezmi všecko, vezmi čert!“
Nadme znova černé tváře,
fouká dále proti vísce,
stromy kácí, v oheň chýží
vichřice je přikládá...
V jedné chatě v této chvíli
děsu, hrůzy neskonalé
poděšená matka náhle
50
porodila před časem
dítě jako jezulátko.
Zaplakalo dítko malé
slabounkým jen, prvním pláčem.
A Bůh slyšel nářek dítka;
neboť ještě hřích nevssálo
z prsu matky hříšnice.
A v tom ještě okamžiku
ustál vichor pekel sloty,
déšť bohatý s nebe lil se
v rozsápané plameny...
Zařval čert, až skála pukla
na ohromnou jeskyni,
a propad se dolů vztekem
do propasti pekelné.
51