Dřevorubci.

Rudolf Pokorný

Dřevorubci.
Všeho dal nám Pán Bůh hojně, staroušek náš dobrý: máme role, báně, hory, v horách i své obry. Chlapíci to mocných plecí, každý jako dubec: jednou ranou jedli srazí český dřevorubec! Silný v práci, bujný v plese, netlačí ho bída – když přivine dívku k sobě, to už něco vydá! Do smrti mu jistě věří na jediné slovo. Však je znají také páni: váží nad olovo! [100] Chaso naše, dřevorubci na severu, jihu, hoši naši na západě! na srdci mám tíhu – – Ta mě tlačí jako žernov: dřevorubci moji, pamatujte na záseky, vrah se na nás strojí! Až se do hor plížit bude, urá! jako hromy na hlavy mu porážejte staré naše stromy! Postavte se pod záseky – prolezou-li – sami: přivítejte je jak sluší, svými sekerami! 101