Babí léto.

Rudolf Pokorný

Babí léto.
Mlhami se halí lesy. Jeseň ťuká na dvéře. Na křoviny pavouk věsí hedvábí své v nádheře. Pavučinky vzduchem letí, na nich drobní umělci. rejdí, chlubí se jak děti divokými kozelci. Zatahují cesty všecky hedvábným svým tkanivem – o, ty chaty, ten plán dětský! Což naň hledíš s údivem! Cítíš snad už blízkosť zimy, příteli náš drobounký, že jí cestu hedvábnými zatahuješ tkalounky? O, jen zavři všecky vchody, všecky cesty ku horám, by s tou bídou z neúrody, nemohla zlá zima k nám!... [23]