Kovář.

Rudolf Pokorný

Kovář.
Pospěš, mistře kováři – měsíček je v obnovu! Kovej, kovej koníčkovi honem podkovu. Do červánků, do zory musím býti přes hory u dívčiny komory, a nazpátek poznovu. – Vstávej, mistře kováři! ať mne touha nemučí – pojď mi přibít na kolečko novou obruči. Jak slunéčko vyskočí, s vozem ženich zatočí do dvorečka v klokočí, milou sevře v náruči! – [63] Mistře, mistře kováři! Běda! Smutek veliký – minul rok, ach, jako chvilka, kdež mé podniky! Byla samý smích a zpěv – – Bože! mocný je tvůj hněv! Kovej mistře, na rakev ženě mojí – hřebíky!... 64