Husačka.

Rudolf Pokorný

Husačka.
Na vysoké stránistráni, prutec v staré dlanidlani, s husičkami stařena. Postava jak z kamena nehýbá se ani. Běloučké má vlasy – stará je už asi, v ruce se jí chvěje prut – „Dej bůh štěstí!“ zdravím hnut, „pravda, ustárlá jsi?“ Dí mi, plna díků: „Sto let bude v mžiku. Sto let, pane, dlouhý věk!... Měla jsem pár vnoučátek, zašla v Ameriku! [73] Stojím v světě sama jak strom pod horama, jako na rozcestí kříž – živím se tak bídně již s těma husičkama!“ – Když své hory vidím, po stařence slídím. Zavřela se nad ní zem, není, chuďas, pod křížem obtížna už lidím... 74