Dřevorubci.

Rudolf Pokorný

Všeho dal nám Pán Bůh hojně, staroušek náš dobrý: máme role, báně, hory, v horách i své obry. Chlapíci to mocných plecí, každý jako dubec: jednou ranou jedli srazí český dřevorubec! Silný v práci, bujný v plese, netlačí ho bída – když přivine dívku k sobě, to už něco vydá! Do smrti mu jistě věří na jediné slovo. Však je znají také páni: váží nad olovo! Chaso naše, dřevorubci na severu, jihu, hoši naši na západě! na srdci mám tíhu – – Ta mě tlačí jako žernov: dřevorubci moji, pamatujte na záseky, vrah se na nás strojí! Až se do hor plížit bude, urá! jako hromy na hlavy mu porážejte staré naše stromy! Postavte se pod záseky – prolezou-li – sami: přivítejte je jak sluší, svými sekerami!

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

345. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XXIX. Kdo to nevíš, co z nás zbude, (Vítězslav Hálek)
  2. ZA VÁCLAVEM VLČKEM. (Ferdinand Tomek)
  3. CI. U Trappistů mají pěkný zvyk. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Nuž – strojte mne... (Albína Dvořáková-Mráčková)
  5. BÁSEŇ ZÁVĚREČNÁ. (Ludvík Lošťák)
  6. Jarní deštík. (Antonín Klášterský)
  7. Pohřeb. (Adolf Heyduk)
  8. 10. Velké muže – kdež pak vy je máte? (František Sušil)
  9. Osika. (Augustin Eugen Mužík)
  10. Strážní anjelé. (Václav Antonín Crha)