Oráč.
Popohání volky
Brázda starý:
„Vijó, Sivoš! – Rohoň!
Vijó!
Ďas vzal suchopary!“
Pot mu s čela teče,
řine s volků –
tvrdá je ta půda,
tvrdá!
Zrovna s peklem v spolku!
Sotva pluh ji zrývá,
sotva sbírá;
často se mu kámen,
často!
neustupně vzpírá.
[70]
Vytrvale dále
Brázda oře,
potem půdu vlaží,
potem!
krví na ouhoře.
Až doorá, zbrázdí,
síti bude – –
Pán Bůh požehná-li,
pán Bůh!
obiličko chudé?
Nesešle-li kroupy,
léto suché?
Klasy nebudou-li,
klasy!
prázdné zas a hluché?
S důvěrou zří Brázda
k nebi vzhůru –
míchá letos, chuďas,
míchá
do chlebíka kůru!
Děti pláčou hladem,
pláče žena –
71
darmo jeho ruka,
darmo!
prací zmozolena.
Popohání volky
vzhůru strání –
poť se, chudý muži,
poť se!
bude třeba daní.
72