O muzice.
Pantáto Bryndale,
jaký jste šíbal!
Vodu jste přiléval,
soudeček shýbal,
korbelem točil,
pěnu vytočil,
chasu jen líbal!
Což se to pivečko
vesele točí,
srdečka rozpálí,
rozjiskří oči,
do hlavy žene –
kováři Jene,
do nohou skočí!
Spustila muzika
na všecky stroje,
kovář má solo dnesdnes,
jedno i dvoje:
hola, hej, hoši,
kovář vrtoší,
vyzývá v boje!
42
Hoho, zlou, kováři,
zlou si bral radu:
hoši se vzbouřili,
hoši jdou v řadu;
trnože, džbány
nabijí rány –
sbijou ti bradu!
Ale což! kovář hned
připraven stojí,
pravici, levici
srdnatě zbrojí,
jako lvík mladý
rozráží řady
v divokém boji.
Ó co tu lomozu,
praskotu, křiku,
úpění, modlení,
smíchu a vzlyku:
přešťasten věru,
v nastalém šeru
kdo našel kliku!
Za chvíli kovář byl
v hospodě pánem,
vesele zatočil
rozbitým džbánem,
usmál se lehce:
„Komu se zechce
potýčky s Janem?“
43