O muzice.

O muzice.
Pantáto Bryndale, jaký jste šíbal! Vodu jste přiléval, soudeček shýbal, korbelem točil, pěnu vytočil, chasu jen líbal! Což se to pivečko vesele točí, srdečka rozpálí, rozjiskří oči, do hlavy žene – kováři Jene, do nohou skočí! Spustila muzika na všecky stroje, kovář má solo dnesdnes, jedno i dvoje: hola, hej, hoši, kovář vrtoší, vyzývá v boje! 42 Hoho, zlou, kováři, zlou si bral radu: hoši se vzbouřili, hoši jdou v řadu; trnože, džbány nabijí rány – sbijou ti bradu! Ale což! kovář hned připraven stojí, pravici, levici srdnatě zbrojí, jako lvík mladý rozráží řady v divokém boji. Ó co tu lomozu, praskotu, křiku, úpění, modlení, smíchu a vzlyku: přešťasten věru, v nastalém šeru kdo našel kliku! Za chvíli kovář byl v hospodě pánem, vesele zatočil rozbitým džbánem, usmál se lehce: „Komu se zechce potýčky s Janem?“ 43