Opuštěná.

Opuštěná.
Zavrkala holubička na haluzce svěží: Pověz, co ti, holubičko, na srdečku leží? Nožky myješ ve vodičce, smutně povrkuješ: pověz, pověz, holubičko, po kom hořekuješ? Zeptala se stará máti dcerušky své v chýži: „Pověz, pověz, dítě drahé, srdečko co tíží? Teskně hledíš v hory modré, žalně povzdychuješ: pověz, pověz, dítě drahé, po kom hořekuješ?“ „„Oj, když jsem já pospíšila do širokých polí, viděla jsem přilétati černoušky sokoly. 104 Oj, vy mladí sokolíci, lítosť se mnou sdělte, dívku mladou, osiřelou trochu rozveselte! Oj, tam v dáli v snivém borku na vysoké hůrce mladý jinoch odpočívá v tichounké komůrce. Malá střecha nad komůrkou, plno kalin po ní, a do kalin ptáček létá, smutnou píseň zvoní. Och, jak možno jinochovi klidně v zemi spáti, svou kdy milou z dálky slyší stále naříkati? Leťte vy jí, sokolíci, zpátky nad světničku: že jsem složil za vlasť drahou bujarou hlavičku. Nade mnou že zastavil se sám náš dobrý vládce: ,Mladé srdce obětoval domovině matce!‘ 105 Nade mnou že zasmutil se hříváček můj vraný: ,Nebudeš víc na mně jezdiť, pane milovaný!‘ Nade mnou že zazpívali smutní druzi jemně: ,Jeho slávu nepokryje studená ta země!‘ Zvěstovali sokolíci divnou, divnou zprávu, sklonila já, smutná dívka, na srdečko hlavu. Tenkrát srdce, rodičko má, tenkrát zapomene, až se vlídně růvek tichý nad ním povyklene!““ 106