Má světnička.

Rudolf Pokorný

Má světnička.
Maličkou mám světničku jako ptáci hnízda, na okénku, na dveřích často větřík hvízdá. Ale což! mně dostačí trochu šera kolem, trochu zimy, trochu běd s maličkým mým stolem. Nad ním malé obrazy... Jak se ke mně sklání! Jako by mně šeptaly tklivé požehnání... Ó vy drahé podoby, kdo vás štětci svěřil, že kdys mluviť budete, sám by neuvěřil! Ale nikdo na světě tak vás nezobrazí, jako teskné srdíčko, rodičové drazí! 109