II. Pěje, pěje na vršíku

Rudolf Pokorný

II.
Pěje, pěje na vršíku
Pěje, pěje na vršíku
kohout červený – bujně hoši přeskakují zlaté plameny.
24 „Pojď, ty dívko černobrvá, pojď a se mnou skoč, ruku v ruce, oko v oku – však ti povím proč!“ Hahop! Jak se oheň schoulil k zemi pod nimi! „Má jsi, dívko přemilená, má jsi do zimy!“ A juž děvče uzardělé líbá vítězně, jak upraví světničku si, šeptá líbezně. Jakou truhlu malovanou, jakou postýlku – a po stěnách tolik svatých jako v kostýlku!