Pohled jediný!

Rudolf Pokorný

Pohled jediný!
Tak ještě nikdy blesk mne neoslnil,neoslnil jak oko řečí svojí tajemnou! Jen pohled jeden: a můj sen se splnil a řada jiných svitla nade mnou. Tam venku noc, tam venku leží sněhy – mně jaro vchází v nitra hlubiny. Jak nejásať a zočiť jeho břehy! Ó černé oči, pohled jediný! Vám pěť a žíť – ó nevýslovné štěstí! Vás moci na vždy, na vždy svými zváť! Vy drahé hvězdy, plny něžných zvěstí, ó nechte srdce pro se rozepláť! Ó zachovejte duši sladké touze a zůstaňte tak vlídny, dětinny! Ach, netažte se, proč mi toužiť pouze: Ó černé oči, pohled jediný! Vy slzíte? Ó kéž vám zlíbať mohu ty perly s víček, zachytiť ten vzdech! Ó rcete, nerouhal-li bych se Bohu, jenž do vás tolik svého božství vdech’?... 88 Ach, pozdě, pozdě srdce pro vás plá mi – nuž, zachovej vás Bůh tak nevinny! Však nežli na vždy rozloučím se s vámi, ó černé oči, pohled jediný! 89