Na Chrudimce.

Na Chrudimce.
Luno bílá, teskná luno, kterak jsme se opět našli! Luzných nocí na Chrudimce vzpomínáš-li, vzpomínáš-li? Večer tichý, jasný, svěží, ztichnula již ptáčků hnízda, a jen větřík do poletu člunku mému skočnou hvízdá. Čarokrásně rukou tajnou na loutně mi struny ladí – zdá se mi, že slyším píseň o své lásce, o svém mládí. A ty hvězdy roztouženě s bílou lunou do vln hledí, že to srdce ponejprve chystá se mi ku zpovědi. Že tě náruč, má panenko, s divokým teď blahem chvátí, a že více nevidíme světy kolem usínati... 96 Že se v ňadru rozechvívá píseň písni ve zápětí, a že více neslyšíme přírodu se probouzeti. Dlouho, dlouho, dobo snění, řetěz tvůj mi ruce spínal, zvolna, zvolna v nevolnictví na tebe jsem zapomínal! Kdež tvá kouzla, kde tvé vnady, úsměv tvůj tak sladký, libý? Záhy jsi mne opustila s čarovnými lásky sliby! Opět, opět ruka tajná na loutně mi struny ladí – dosud sen můj nevyplněnnevyplněn, a již prchlos, krásné mládí! Luno bílá, teskná luno, kterak jsme se opět našli! Luzných nocí na Chrudimce vzpomínáš-li, vzpomínáš-li? 97