Mé písně.

Rudolf Pokorný

Mé písně.
Oj, nemohu, přátelé, pochopiť, co velký duch, síla je tvůrčí, však tuším, co každý strom šelestí, co stříbrný potůček zurčí! Co skřivánek švitoří ve výši i růže co vydychne luzná; a toho že slabou jen ozvěnou, to píseň má radostně uzná. Vždyť každá se ze srdce dobývá, jak pramének ze skalky světlý: dnes paprsky – bědy ho vypráhnou, by zejtra v něm perlami květly. A každá se ze srdce dobývá, jak ohníček z dýmu kdy blýskne, vždy trochu si zateskní, zapláče, však za chvilku opět juž výskne. 82