I. Usnulo mi srdce v ňadru

Rudolf Pokorný

I.
Usnulo mi srdce v ňadru
Usnulo mi srdce v ňadru
jako ptáče pod lupínky, nepřilétli snové k srdci: přilétly to upomínky.
Zašuměly křidélkami, vyprávěly smutně, vřele o krajině zádumčivé, o chaloupce osamělé. O jiskrných očích mládí, o růžovém tužeb líčku, o nadějí žhoucích retech, o snů krásných andělíčku. O životě sladkých klamů, plném slibů, plném snění, a o prvním nenadálém ze snů krásných vyrušení... 111