Nevzpomínej na mne!

Rudolf Pokorný

Nevzpomínej na mne!
Jdi, růže má!... Již opět sličná vesna své perly sype v stromů lupínky, a srdce moje vyrušeno ze sna: ó ňadra smutná, ňadra moje těsná, co bojíte se luzné vzpomínky! Co teskníte, kdy zpěv a jásot kol, co ztápíte se v mládí čaroklamné? Och, pozdě líbám kalich tvůj i stvol! Jdi, růže moje, jdi a štěstí zvol – leč nevzpomínej na mne... Jdi, růže má! v mé písni trudno kvésti: tam venku ples a záře líbezná; jdi, se mnou k ráji nemožno se vznésti, jáť orel jsem a hledím do neštěstí, a budoucnosť – kdo ví, zdaž vítězná? Ó zapomeň na krásný mládí čas, na luzné tužby, na objetí plamné, na zápal svatý, na sny plné krás, na slzy, které třpytaly ti s řas, kdy vzpomínalas na mne! 98 Můj úděl dál a vpřed a klesať vedrem, když ústa po přátelství zažízní, skráň neochladiť pod lahodným cedrem a neohřáti srdce v srdci štědrém: či úděl víc má ještě nepřízní? Ty slzíš? Kéž bych šťastnu tebe zřel! Ó štěstí, štěstí, pro mne bezvýznamné! Jdi, růže má, a uspi v srdci žel, jdi, zapomeň, kdo tobě žil a pěl, ach, nevzpomínej na mne! 99