Na hřbitově.

Rudolf Pokorný

Na hřbitově.
Zachvěly cypřiše hlavami a děly svědectví přečarovná: „Mnoho tu lásky je pod námi, jí žádná živá se nevyrovná!“ Z cypřiše jedné tam v ústraní zní cosi ptáčkovi v sladkém hlasu: „Všichni, och, hřbitova poddaní co živi neznali lepších časů! Sotva že sluníčko vychází, a sotva zazvoní píseň ranní, přátely hroby se posází: „„Ó synu, matičko, na shledání!““shledání!‘ Oj, což tu srdečko zaplane, oj, což v ně mládí kus opět skočí, vzpomínkou luznou je ovane a vroucí naručí poobtočí! A což kdy přítele k příteli tu ve hrob po letech nesou z dáli: jaké to shledání, veselí! Co živi takého nepoznali!“ 119