II. Nad chaloupkou lípa stará,

Rudolf Pokorný

II.
Nad chaloupkou lípa stará,
Nad chaloupkou lípa stará,
květy střásá v předsíň tenkou, podřimlo si zlaté slunce – tmavo, ticho nad stařenkou.
Zajásalo nebe modré, hvězdami se rozesmálo, pod lipou kdy za večera „Synu! – Matko!“ slýchávalo.