Na shledanou!

Rudolf Pokorný

Na shledanou!
Oj, už opět nad lesy bílá mlha houstne, a nežli se nadějem, sníh pod nohou chroustne. Ba juž stromy, holátka, šíje chýlí stranou – zima, zima za dveřmi: lesy, na shledanou! Bývaly jsme za dobře pod vámi s tou chatou: kterak že se rozloučiťrozloučiť, a nebýť si ztrátou? Čekej na mne přes zimu, až ti tváře vzplanou, zazpívám ti, dá-li Bůh: Chýžko, na shledanou! Či z okénka tvého zas úsměv ke mně skočí? Věru, často nechal jsem zabloudiť tam oči. 60 Ale dnes tam po líčku drobné slzy kanou? Usuš očka, zapuď žal: dítě, na shledanou! Vrtíš teskně hlavičkou, šátkem za mnou točíš? Ó ten svět tak široký – víc mne nevytočíš! Za mnou chceš? Ó zůstaň jen, zimní větry vanou... Zchvátí-li mne – kdož to ví? – kdeže na shledanou?! 61